Jednou malíř namaloval obraz, kterému kralovaly žlutá a modrá.

Plátno ožilo barvami a milovníci umění chodili obraz dlouho obdivovat.

Když se jednoho dne zavřely dveře za posledním návštěvníkem výstavy, nemohly to už ješitné barvy vydržet a začaly se hádat, která z nich má na malířově úspěchu větší zásluhu.

„Beze mne by obraz byl smutný a šedivý! Já jsem lékem na pohodu a radost,“ tvrdila modrá barva.

„Já jsem barvou slunce a energie, nedala se žlutá. „Přináším lidem pocit štěstí.“

A tak se barvy, ve jménu pohody, radosti a štěstí, hádaly a dohadovaly, až se nakonec popraly.

A jak se tak praly, smíchala se žlutá barva s modrou, až vznikla barva zelená.

 „Tak to vidíte,“ radovala se zelená, „je vymalováno!  A pak mi tvrďte, že taková krásná hádka nikam nevede!“